logo cz pl eu

O vynalézavém Pepíkovi

Na řece Loučné vypíná se věnné město českých královen, město vznešeného jména a slavné historie. Vysoké Mýto! Slyšíte, jak se při jeho vyslovení nadechli nejen milovníci dávné historie, ale zejména ti, kterým voní benzín a mají rádi burácení motorů? Jak by také ne, vždyť se zde narodil muž, který tolika automobilům vtisknul vskutku elegantní a jedinečnou podobu – skutečný umělec v oboru karosářství. Jmenoval se… Víte co? Začneme pěkně od začátku.

Přelom 19. a 20. století, podle některých šťastný věk. Po dlažbě vysokomýtského čtvercového náměstí, jednoho z největších u nás, rachotila kola kočárů. Z jejich oken se vykláněli dámy a pánové v secesních šatech, aby dohlédli na špičky věží gotického chrámu sv. Vavřince. Městskými branami – Pražskou a Litomyšlskou – projížděli zachumlaní formani v bryčkách a s fajfkou mezi zuby volali na koně své „hot“ a „čehý“. Lví podíl na všem tom rozruchu měl na svědomí jeden muž a jeho dělníci, dohromady kolářská firma nesoucí jméno po panu šéfovi: Sodomka. Začínali nejdřív s opravami vozů a kočárů, brzy ale přešli na jejich výrobu. V roce 1905 pak Josef Sodomka pořídil nový parní stroj a otevřel skutečnou továrnu. Snad všechno, co mělo kola, dokázali tihle chlapi vyrobit. Bylo jich na to tehdy celkem čtrnáct: osm kolářů, čtyři kováři, jeden lakýrník a jeden sedlář.

„Mým národům!“ zvolal do toho v roce 1914 mocným hlasem císař František Josef I. ve svém manifestu a muži v celé rakousko-uherské říši museli nechat své práce, pracovní nářadí vyměnit za zbraně a odejít do války. Mezi nimi i zaměstnanci Sodomkovy továrny.

Válka sice po dlouhých čtyřech letech skončila, ale přišla krize. Pro kočáry, landaury a bryčky přestávalo být na silnicích místo, začaly je totiž čím dál rychleji vytlačovat automobily. „Co teď? Přece nezavřeme živnost nadobro?“ brumlal si pod kníry ustaraný pan Sodomka. Ale to už do dveří vstupoval Pepík, jeho syn. Přijel právě z Mladé Boleslavi, oči navrch hlavy z toho, co tam viděl a zažil. „Táto, žádné chmury, však my ještě ukážeme světu, co dokážou Sodomkovi!“ prohlásil Pepík odhodlaně. Mladý Sodomka študoval karosářství v Kašperských Horách a jen co skončil, šel pracovat rovnou k velmistrům – k slovutné firmě Laurin & Klement, předchůdkyni dnešní Škodovky. A to už je panečku nějaká praxe! Pantáta Sodomka se dlouze zamyslel, ale nakonec pravil: „Inu, proč nevyrábět karosérie na automobily? Vždyť má ten můj kluk pravdu!“.

A už to jelo! Místo bryček a kočárů začala v roce 1925 brány Sodomkovy továrny opouštět první auta. Už za pár let nestačila firma přijímat zakázky. K luxusním a sportovním bourákům přibyly karoserie na autobusy a hrnuly se objednávky od významných institucí a osobností. Však považte, Aerovka pro paní prezidentovou Benešovou, Ford pro podnikatele Jana Antonína Baťu nebo Tatra pro Jana Wericha. („Poslouchají, Sodomka, to není auťák, to je přímo báseň!“) No zkrátka živnost kvetla jedna radost a před designérským uměním Josefa Sodomky mladšího se skláněl celý automobilový svět.

 

Kdo nevěří, ať tam běží, anebo rovnou jede! V Muzeu českého karosářství uvidíte nejen všechnu tu nablýskanou nádheru, ale dozvíte se o výrobě aut a osudech Josefa Sodomky staršího i mladšího daleko víc, než jsme tu stihli povědět. A pak to město samo! Že jste ještě nebyli ve Vysokém Mýtě? Jestli jste z daleka, popadněte všechno, co má kola a uhánějte, nebudete litovat!

prezentujeme se na

© 2020 - 2021 Českomoravské pomezí | WebEdit: World Media Partners, s.r.o., Design: Jan Švarc