logo cz pl eu

O volské hlavě, která zachránila celé město

Krásné, vpravdě krásné město leží na řece Svitavě. Podle legendy své jméno dostalo díky kněžně Svatavě Polské. Třetí manželka krále Vratislava a první česká královna se jednoho dne na své cestě do Prahy rozhodla právě na tomto místě založit osadu nazvanou Svatava, z níž později povstalo město. Jako každé město hodné toho označení, i Svitavy mají svůj městský znak. A to ne ledajaký! Vybavíte si jej? Mezi dvěma věžemi s červenou střechou, nesenými stříbrnou hradbou se zlatou bránou dokořán, spočívá zlatá volská hlava. To vše na sytě modrém poli. Jak takový znak asi vznikl? Vypráví o tom starodávný příběh.

Za tím příběhem se musíme vypravit až do první poloviny 15. století. V tom čase táhla naší zemí husitská vojska. Nevedl je nikdo jiný než proslulý jednooký hejtman a vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, válečník široko daleko známý a neméně obávaný. Kdo se nepodřídil jeho vůli, se zlou se potázal. Nejen kostely a kláštery, ale i celá města poznala Žižkovu přísnost a nesmlouvavost. Jeho (odhodlané) zvolání „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!“ znělo od města k městu a všichni široko daleko se jen hrůzou třásli.

A tak jednoho dne, psal se rok 1421, přitáhli husitští bojovníci i k branám svitavským. Místní se bránili věru statečně. Husitům se nedařilo jejich obranu zdolat a dostat se za městské hradby, třebaže k tomu použili všech svých zbraní, praků s kamennými kulemi nevyjímaje. Nic naplat, Svitavští neúnavně veškerý útok nepřátel odráželi a do města nikoho nepustili.

„Věru, toť stateční chlapíci!“ řekl uznale hejtman Žižka, pevně usazený v sedle svého koně. „Bude nutno jít na to odjinud!“ zabrumlal pod svůj mohutný knír a zamyslel se. „Co navrhuješ, bratře Žižko?“ tázali se jeho spolubojovníci. Zakrátko se to dozvěděli, stejně jako svitavští obránci. Husitský vojevůdce rozhodl zůstat před branami Svitav, dokud jejich obyvatelům nedojdou veškeré zásoby a neporazí je ještě silnější nepřítel, a sice hlad.

Svitavské skutečně brzy začal sužovat nedostatek. Docházelo jídlo a do ulic města se vkrádaly bída s nouzí. „Co budeme dělat?“ ptali se konšelé. „Zásoby masa jsou ty tam a v celém městě zbyl už jen poslední kus dobytka!“ hořekovali a hleděli s nadějí na svého purkmistra. A jeho pověst bystrého a vzdělaného člověka nezklamala. „Toho posledního vola porazte a jeho hlavu narazte na dlouhý kůl. S ním pak dva silní chlapi ať obcházejí hradby a na různých místech tu hlavu pozvedají!“ prohlásil rázně purkmistr. I stalo se, ačkoli nikdo ve městě nechápal účel toho konání.

Jak to husité zpozorovali, znejistěli a brzy ztratili svůj pověstný klid úplně: „Viděli jste to? Támhle vykoukla volská hlava jako hrom veliká! A támhle taky! A hele – tady znovu!“ V husitském táboře nastal rozruch. Vojáci zavolali samotného Žižku, který když to viděl, mocným hlasem rozhodně zavelel: „Ti ďáblovi spřeženci mají tolik dobytka, že sami dřív pojdeme hlady. Na koně a rychle odsud!“ Jakmile se usadil prach za kopyty husitských koní, propukl ve městě obrovský jásot. A tak proto, že volská hlava zachránila město před zkázou, umístili ji svitavští z vděku do svého znaku.

 

Vám, kteří chcete poznat krásy a zajímavosti Svitav, jsou brány města otevřené dokořán. Jen račte vstoupit! Městský znak najdete třeba na staré radnici, která je spolu s dalšími pestrobarevnými měšťanskými domy součástí jednoho z nejdelších náměstí u nás. Za dalšími příběhy staleté historie města zavítejte do muzea, kde vás čekají i pračky a prací nástroje z dob našich babiček a prababiček nebo úžasný mechanický vyřezávaný betlém. Jako na dlani budete mít celé Svitavy i okolní krajinu při pohledu z věže kostela na náměstí. Tak hurá na výlet!

prezentujeme se na

© 2020 - 2021 Českomoravské pomezí | WebEdit: World Media Partners, s.r.o., Design: Jan Švarc