logo cz pl eu

O obrech ze Świebodzic

Na vysokém ostrohu nedaleko půvabného města Świebodzice trůní obklopen hlubokými lesy impozantní zámek, třetí největší v celém Polsku. Jmenuje se Książ. Dříve se však na jeho místě vypínal středověký hrad, k jehož výstavbě se pojí takřka neuvěřitelný příběh. Přenesme se tedy nyní do časů, kdy nad údolím zámek ani hrad ještě nestály. Uprostřed tajemných hvozdů tu divoce proudila řeka Pełcznica, která vyhloubila hluboký kamenitý kaňon.

Právě v těchto končinách se jednoho dne usadili nevídaní obyvatelé. Strašliví obři! Nikdo nevěděl, kde se tu vzali. Dorozumívali se neznámou řečí, která připomínala rachot valícího se kamení. Muži i ženy tohoto prazvláštního kmene dosahovali výšky až čtyřmetrové, všichni byli svalnatí a zarostlí. Oči jim rudě sálaly, jako by místo nich měli rozžhavené uhlí a při každém jejich kroku se země otřásala. Stáda ovcí obři polykali, jako by to byly hrsti ostružin – zkrátka pohroma pro celý širý kraj.

Zoufalí obyvatelé Świebodzic se vypravili za knížetem Boleslavem I., aby jim poradil, co si mají počít. Kníže už dlouho zamýšlel vystavět na tomto místě mohutný hrad na ochranu obchodní cesty z Čech do Slezska. „A do toho se tu objeví obři!“ udeřil Boleslav vztekle pěstí do stolu, když mu měšťané sdělili tu novinu. Protože byl ale šlechtic známý svým důvtipem, po chvíli přemýšlení se vítězoslavně pousmál a odhodlaně pravil: „Zjednám ty nejlepší řemeslníky z celého knížectví a vy, lidé ze Świebodzic, mi pomůžete na celý ten čas, kdy se se bude hrad stavět, obry odlákat.“

Kníže měl následující plán: „U městským hradeb budete den co den nechávat plné povozy jídla, které ty ustavičně hladové obry zdrží mimo kaňon a ostroh, kde chci hrad vybudovat. Říkali jste, že po jídle vždy tvrdě spí? Výborně! Ani nepostřehnou, že se na ně zatím něco chystá!“ Čím dál zoufalejší měšťané hořekovali, že zajistit pro obry každé ráno takový proviant je dozajista zruinuje. Boleslav jim ale dal své šlechtické slovo, že celou tu hostinu pro obry zaplatí.

I stalo se. Od městských hradeb se zakrátko linula tak mocná vůně, že tam obři byli coby dup. A druhý den zas, a tak den co den po celé měsíce. Po vydatných hodech se obři vždy svalili do trávy a na několik hodin usnuli. V jejich hrozivém chrápání zanikl lomoz stavebních prací a hrad na návrší nad řekou rostl doslova jako z vody.

Jednoho dne se obři probudili a zazívali tak, že padalo jehličí ze stromů. Jakmile se trochu rozkoukali, zaplálo jim v očích o poznání víc než jindy. Nemohli uvěřit tomu, co vidí. Místo, kde pokaždé našli fůry jídla, zelo náhle prázdnotou. Začali se vztekle rozhlížet kolem sebe a v tom se neskutečně vyděsili: na obzoru se tyčilo cosi, co je všechny několikanásobně převyšovalo. (Ano), byl to Boleslavův právě dokončený hrad. Obři ale jaktěživ žádný hrad neviděli, a proto jej pokládali za stvoření ještě strašlivější, než jsou oni sami. Obludy se daly na zběsilý úprk, leč cestou – úděsná to podívaná – hrůzou zkameněli! Dodnes je v okolí rozeseta spousta balvanů, o kterých místní tvrdí, že jsou to hlavy, ruce i těla zkamenělých obrů.

 

A hradby, u kterých obři tak dlouho hodovali na knížecí útraty? Ty můžete vidět dodnes. Co můžete, ty byste měli vidět! Během staletí totiž opevnění postupně sílilo a mohutnělo, aby ještě lépe ochránilo obyvatele města před útoky nepřátel. Dnes patří k nejzachovalejším hradebním systémům v celém Polsku. Nemeškejte a navštivte malebné Świebodzice, budou vás tu hostit jako kdysi obry, ale s láskou. Vydat se můžete i na procházku kaňonem řeky Pełcznica a užít si divokou přírodu i dechberoucí výhledy. A nezapomeňte na Książ, takový zámek jste dozajista ještě neviděli!

prezentujeme se na

© 2020 - 2021 Českomoravské pomezí | WebEdit: World Media Partners, s.r.o., Design: Jan Švarc